Jsou to moje graficky a sochařsky zhmotněné vzpomínky na plavbu po Jadranu s kamarády, kde jsme se pohybovali po moři jen díky větru, který se opíral do plachet. Za plavby jsme krmili racky chlebem až tak, že nám ho sezobávali za letu z natažené ruky. Jednou nám racek přistál na zádi lodi téměř na dosah ruky. To se nedá zapomenout. To se muselo výtvarně zpracovat.